Při ovládání v současnosti rozšířených automobilů (úrovně L0 až L2) řidiči vykonávají několik úkolů:
Neřidičská činnost (non-driving related task, Fahrfremde Tätigkeit/Nebentätigkeit) je tedy jakákoli činnost, která přímo nesouvisí s řízením, tzn. ovládáním vozidla. Dle výše uvedené kategorizace se jedná o terciární řidičský úkol.
Pro úplnost je třeba zmínit, že pod pojmem manuálně řízená rozumíme vozidla úrovně 0, 1 a 2, tzn. i včetně vozidel s automatickou převodovkou nebo vozidel, která již dokáží zcela samostatně provádět po určitý čas konkrétní řidičský úkon (např. zaparkovat, jet samostatně v jízdním pruhu určitou rychlostí apod.).
Co se týče třídění neřidičských činností, existuje více přístupů:
Neřidičské činnosti lze dělit např. podle smyslové modality – tzn. dle toho, jestli jsou dominantně vizuální, auditivní nebo haptické, co se týče prvotních působících informací. Nebo pak také podle toho, jestli se při nich vyžaduje motorická reakce nebo spíš reakce na úrovni kognitivní, tzn. vnímat, vyhodnotit a reagovat, příp. jejich kombinace.
Lze také uvést kategorizaci neřidičských činností prováděných při jízdě v manuálním módu do dvou základních skupin, a to na činnosti, které souvisí s využíváním moderních technologií a na činnosti bez technologií. Dále pak dělení na činnosti podle toho, jestli se řidič zabývá zpracováním informací z vnitřku auta (např. při obsluze integrovaného elektronického zařízení) nebo se věnuje informacím z vnějšího prostředí (např. reklamní nebo informační tabule v blízkosti silnice).
Při manuálním řízení a současně prováděné neřidičské činnosti dochází k negativnímu ovlivnění vnímání, pozornosti a řidičského výkonu (rozhodování a schopnost zasáhnout v krizové situaci). Huemer & Vollrath (2012, s. 19) např. definují tyto souvislosti neřidičské činnosti následujícím způsobem:
„Odvedení pozornosti neřidičskou činností vzniká, když řidič odkloní svoji pozornost od řidičské úlohy a časově ohraničeně ji zaměří na objekt, událost nebo osobu. Činnost může být podmíněna určitými cíli řidiče (např. vložit CD), situací (např. zatelefonovat, něco sníst) nebo reakcí na nekontrolované, náhlé události uvnitř vozidla (např. pohyb dítěte nebo zvířete).“
Obecně lze shrnout, že všechny neřidičské činnosti mají negativní vliv na řízení. U činností, při kterých je předmět držený v ruce, je omezena možnost rychlé reakce při ovládání volantu, řadící páky apod. Zaobírání se jinou činností, než je řízení, vede k distrakci pozornosti – pozornost je odvedena směrem k prováděné činnosti a její menší část je věnována samotnému řízení, je prodloužen reakční čas při reakci na nenadálé situace v provozu apod. Řidič může reagovat pomaleji a nedostatečně, vzniká riziko vzniku nebezpečných situací, při kterých řidič něco přehlédne nebo zareaguje neadekvátně. Při telefonování je potlačeno zpracování zrakových informací ve prospěch informací auditivních, člověk tedy vnímá a zpracovává méně informací ze zrakového pole před ním, může něco přehlédnout nebo špatně vyhodnotit. I telefonování s handsfree zvyšuje riziko nehody oproti situaci, kdy se řidič plně soustředí na řízení.
V centru pozornosti je používání moderních technologií, jakými jsou smartphony, tablety nebo obsluha různých moderních technologií zabudovaných v automobilech. Obecně se ukazuje, že tato zařízení mají negativní vliv, protože představují vysoké vizuálně-motorické nároky na řidiče (zejména v podobě čtení a zadávání textu), které vedou ve svém důsledku k zhoršenému ovládání automobilu – např. zhoršené vedení v jízdním pruhu, větší výskyt řidičských chyb. Využití např. hlasového ovládání při obsluze těchto zařízení může pomoci snížit tento negativní vliv technologií, zcela minimalizovat ho však nelze, a to právě v důsledku odvedení pozornosti od dění na silnici.
Zajímavé je, že řidiči využívají při provádění neřidičských činností tzv. kompenzační strategie – když dělají něco jiného, než že se věnují řízení, udržují si větší rozestupy a jedou pomaleji. Často také vykonávají činnosti v situaci, která to dovoluje oproti kritickým a náročným situacím s hustým provozem, kdy se raději plně věnují řízení. Tyto kompenzační strategie přispívají k tomu, že vykonávání neřidičských činností při manuální jízdě nemusí nutně vyústit v konkrétní rizikovou situaci.
Práva a povinnosti účastníků provozu na pozemních komunikacích a další ustanovení upravuje Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích.
Z pohledu současných povinností řidiče je zásadní mimo jiné § 5 odst. 1) b) zákona, který stanovuje, že řidič je povinen věnovat se plně řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti a sledovat situaci v provozu na pozemních komunikacích.
Z pohledu činností je v Zákoně uvedeno, že řidič nesmí při jízdě vozidlem držet v ruce nebo jiným způsobem telefonní přístroj nebo jiné hovorové nebo záznamové zařízení (§ 7 (1) c). Ustanovení se nevztahuje na řidiče vozidla bezpečnostních sborů, ozbrojených sil a vojenského zpravodajství při plnění služebních povinností, řidiče vozidla obecní policie při plnění jejích povinností a řidiče vozidel jednotek požární ochrany a poskytovatele zdravotnické záchranné služby při řešení mimořádných událostí a Horské služby při řešení mimořádných událostí (§ 7 (5)).
Lze shrnout, že v praxi tedy, až na uvedené výjimky, řidiči při jízdě vozidlem nemohou v ruce držet mobilní telefon, ale ani vysílačku, která bývá v některých nákladních vozidlech nebo mikrofon, který bývá v zájezdových autobusech. Telefonování s využitím hands-free nebo audiosystému vozidla není zakázáno, ale z důvodu velké mentální zátěže tuto činnost nelze doporučit – má negativní vliv na bezpečnost silničního provozu. Vzhledem k tomu, že řidič se musí plně věnovat řízení vozidla, není možné při řízení ani ovládat navigaci, palubní jednotku mýtného systému, nebo se občerstvovat. Tyto činnosti je nutné vykonat před jízdou, nebo naopak jízdu přerušit – zastavit vozidlo a udělat přestávku.
V neposlední řadě je třeba zdůraznit, že byl popsán přístup podle současného právního prostředí v ČR. Při jízdě do zahraničí může být přístup v tamních zemích odlišný a pravidla pro telefonování pří řízení mohou být přísnější.